28. 1. 2024
Poslední majetková komise přinesla zajímavou debatu, která ukázkově ilustruje pokrytecký přístup města k jeho vlastními vizím a proklamovaným strategiím, jež jsou mnohdy pouze prázdnými slovy, které nikdo neuvádí do praxe.
Projednávala se rekonstrukce Svitavské ulice mezi Vranovskou a Nováčkovou, tedy 115 metrů dlouhý kus ulice. A ano, samozřejmě, člověk si může říct: „No co, 115 metrů nic není, nad tím se není potřeba zasekávat a dlouze o tom diskutovat.“ Jenže ďábel je mnohdy skrytý v detailu a tyto drobně působící rekonstrukce tvoří mozaiku toho, čemu říkáme Brno. Pokud se tak nebudeme zabývat tím, jak se rekonstruují jednotlivé výseče ulic našich městských částí, můžeme se za desítky let nacházet stále tam, kde jsme. Tedy v městě v létě rozpáleném do běla, jelikož ulice postrádají zeleň, každá volná plocha slouží jako parkovací místo a podmínky pro chodce a cyklisty jsou nepřátelské a tristní.
Ještě že, žijeme v tak oscvíceném městě, které má jasně definovanou strategii do roku 2050. V této strategii jsou velmi detailně propracovány různé oblasti fungování města, včetně plánů na adaptaci na změny klimatu. Kromě toho jsou stanoveny ideální formy dopravy pro budoucnost.
Jedna z hodnot dané Strategie, která byla spolufinancovaná z evropských fondů, je „Město s efektivní a udržitelnou mobilitou“. V dané hodnotě se dočteme, že v současné době tvoří přeprava osobní automobilovou dopravou 39 % z podílu dopravy po městě, cílový stav je 20 %. Naopak, u pěších se očekává nárůst z 6 % na 12 %, u cyklistů z 2 % na 12 %. Co se týče MHD, tam se očekává drobný růst z 53 % na 56 %. Srdce plesá, když vidí, jak svědomitě tato Stategie vyznívá, zejména s ohledem na životní prostředí a zdraví našich spoluobčanů. Skoro to vypadá, že tedy opravdu nastane obrat a naše ulice se budou rekonstruovat tak, abychom mohli k tomuto cíli za těch pětadvacet let dospět. Nebo ne?
A teď zpět k dané rekonstrukci ulice Svitavská. Ve zdůvodnění investičního záměru je uvedeno, že chodníky mají „neadekvátní šířku“ a je nutné je tedy zúžit. Kdo by však pojal mylného dojmu, že na místo širokých chodníků přibude zeleň, zelenomodrá infrastruktura či řešení pro cyklisty, ten by se mýlil. Široký chodník, kde už v současné době parkují auta, bude přeměněn na parkovací stání. V investičním záměru jsou parkovací stání uvedena jako priorita, naopak cyklistická opatření „budou prověřena v průběhu projektování“ a, samozřejmě, také „bude prověřena možnost využití modrozelené infrastruktury“. Když jsem daný materiál četl, nějak jsem nechápal, jak jde dohromady s onou Strategií. Pokud chceme, aby lidé méně používali auta a naopak jim bylo příjemnější chodit pěšky či jezdit na kole, neměly by podle toho také vypadat naše ulice? Všechny ulice?
Argumenty, které v průběhu diskuse na majetkové komisi padaly, byly očekávatelné: „Ale lidé potřebují někde parkovat.“ „Když tam dáte zeleň, stejně tam budou stát auta“, nebo „My ty auta ale z města prostě nedostaneme. Tak to je.“
Ano. Pokud budeme vytvářet drahé Strategie a Vize, ale nebudeme dělat také reálné kroky, které by vedly k jejich naplňování, nikdy se nic nezmění. Tak jednoduché to je.
Můj protinávrh, že by se v rámci investice měla místo parkovacích míst rozšířit plocha zeleně, modrozelené infrastruktury a cyklistických opatření, nenašla většinovou podporu. I tak jsem ale rád, že se spolu s mým hlasem našel alespoň jeden hlas, který hlasoval proti nepochopitelnému rozšíření parkovacích stání namísto řešení pro chodce, cyklisty, či více zeleně ve městě. Pokud nezačneme malými kroky, nebude Strategie naplněna ani za sto let.
